Narodil se ve Valašském Meziříčí a od dvou let vyrůstal v Zubří, nedaleko Rožnova pod Radhoštěm. V Rožnově vystudoval gymnázium a poté se dostal na Janáčkovu akademii múzických umění, obor činohra. Po škole hrál například v Divadle U stolu, divadle Feste nebo v Divadle Bolka Polívky. Nyní je již rok a půl v angažmá v Městském divadle v Mostě. 



Říkáš o sobě, že jsi věřící ateista. Co to znamená? 

Tímto přirovnáním jsem si malinko zavařil. Z logického hlediska nejdou tyto dvě slova vůbec dohromady. Na začátku projektu Církev za oponou jsem se potřeboval nějak definovat. Tohle slovní spojení ze mě vypadlo a režisér Jonáš Vacek se toho hned chytil – a tak už to zůstalo. Dovysvětlil bych to tak, že jsem člověk nepokřtěný, který v něco věří. Pro mě to nemusí být nutně křesťanský Bůh nebo Ježíš. Nikdy jsem nechodil do kostela a na hodinách náboženství na základní škole jsem seděl jen proto, že jsem nestihl vypočítat takové ty šablony s malou násobilkou. Věřím v lidi a jejich činy. Jestli je ten člověk křesťan, muslim nebo taoista je mi jedno.

 

Už máš za sebou na seriálu Církev za oponou kus práce. Jak na tebe zatím – jako na „věřícího ateistu“ církev působila? Co sis myslel dřív a co je třeba úplně jinak? 

Církevní prostředí mi před tím bylo cizí. Poprvé jsem byl na Celostátním setkání mládeže, na mši, v klášteře nebo v semináři. Jasně, že jsem z toho byl dost vykulený. Šel jsem na ta místa vždycky s respektem a obával jsem se, jak mě tam přijmou. Ale se všemi jsem se cítil velmi příjemně a pokaždé jsem si odnesl zajímavé postřehy. Samozřejmě si ze školy pamatuji hlavně křížové výpravy, pálení čarodějnic nebo odpustky a doufám, že se k těmto historickým faktům v jednom z dílů taky dostaneme, ale snažím se ke všemu přistupovat bez předsudků a dívat se na složité věci pragmatickým pohledem.


(Foto: archiv projektu Církev za oponou)

 

 Seriál získal na Festivalu dobrých zpráv zvláštní uznání poroty za originální přístup k evangelizaci. Jak jsi to vnímal – jednak jako moderátor a jednak jako – jak říkáš – věřící ateista?

Něco jsem zaregistroval, ale nestihl jsem tomu věnovat zvláštní pozornost. Já si na medaile moc nepotrpím.

 Máš za sebou už několik snímků v rámci JAMU a také divadlo. Vnímáš nějakou zásadní odlišnost v natáčení v církevním a „světském“ prostředí? 

Zajímavá otázka. Tento projekt je úplně jiný formát, než na jaké jsem byl zvyklý. V divadle nebo u filmu se obalím rolí. Jinak řečeno nahlížím na problém optikou postavy. Tady jsem sám za sebe. Propůjčil jsem seriálu jméno, podílím se autorsky na scénáři. Jdu s kůží na trh. Je to pro mě dost složité, protože ta zodpovědnost je obrovská. Na jednu stranu chci, aby to bylo divácky atraktivní, ale na druhou stranu řeším dost důležitá témata a nerad bych sklouzl k nějaké podbízivé žumpě. Je to takové balancování na hraně. A zjišťuju, že se mám ještě hodně co učit.

 Co všechno obnáší natočení jednoho dílu seriálu? Kolik lidí a vybavení je potřeba, kolik času to zabere?

Většinou mi tak tři týdny před natáčením dílu zavolá režisér a řekne mi, jakým tématem se budeme zabývat. V tom telefonátu si řekneme, kdo by se nám hodil na rozhovor. Jonáš už většinou sype jména a já si je pak musím googlit. Občas ho zastavím a řeknu “Hele, ale máš tady k tématu tři týpky nad šedesát. Myslím, že by tomu slušel pohled nějaké ženy nebo někoho mladšího”. Poté co si hosty domluvíme, tak si na ně připravujeme otázky. Nejdřív každý zvlášť, ze svého pohledu. Pak jsme schopni si třeba tři hodiny volat a dohadovat se a brousit ty otázky do nejlepší podoby. Otázek na jednoho hosta je třeba 20, ale v praxi se do dílu dostane tak 5-6. Krom otázek se taky bavíme o tom, jak díl bude vypadat. Vymýšlíme nějaké fóry nebo zajímavé situace.

Natáčecí den většinou probíhá tak, že se sejdeme brzo ráno na místě (režisér, 2 kameramani, zvukař a já), točíme s hosty a nějaké záběry ve městě. Končíme většinou pozdě večer. První díl jsme točili dva dny. Pendlovali jsme mezi Brnem, Prahou a Olomoucí. Druhý díl jsme stihli za den velmi intenzivní práce.

Pak jdou kluci do střižny. Tuším, že máme po každém dni 2-3 hodiny hrubého materiálu, který se musí zkrátit na stopáž asi patnácti minut. Ke mně a hostům se díl dostane pár dní před uveřejněním, ještě v pracovní verzi. Já se na to podívám a řeknu k tomu své připomínky. Celý díl se dodělá a může jít na net.